Dunajská cyklostezka

Od začátku roku jsem tedy zatím najel skoro 2 900 km. Přitom si jasně vzpomínám na svoje vlastní myšlenky, když jsem viděl ostatní handicapované závodníky s ročním nájezdem 5 000 km, kdy jsem se vyjádřil: „ to je jasné, oni nic jiného nedělají, jen jezdí na kole, ještě, že takový nejsem, co jejich rodiny?…“

S politováním tedy říkám: „Jsem úplně stejný a jen díky mojí Zuzce můžu takhle vyvádět“.

Celá Dunajská cyklostezka měří kolem 1200 kilometrů a začíná ve městě Donaueschingen v Německu a vede kolem Dunaje až po hlavní město Maďarska Budapešť. Cyklostezka se skládá z celkem 17 etap. My jsme jeli jen část této cyklostezky kolem Dunaje od Pasova po Melk. Původní myšlenka byla spát pod stanem v kempech, ale já bych to asi nezvládl a museli bychom toho vézt s sebou o mnoho více. Zvolili jsme tedy veškerá ubytování v penzionech. Takhle jsme mohli jet „na lehko“.

Jirka naplánoval start naší cesty ve městě Schärding a cíl ve městě St.Pölten.

Ze Schärdingu do Passova vede trasa kolem řeky Inn. Od Passova do Melku pojedeme kolem řeky Dunaj a v Melku se odpojíme od Dunaje a bude nám zbývat cca 30 km do cíle v St.Pöltenu.

Celá trasa bude rozdělena do 4. etap.

Termín Jirka navrhl 4. 9. – 8. 9. 2022 (neděle až čtvrtek), abychom se vyhnuli prázdninám i víkendu, tedy tlačenici a poslal celý itinerář.

Neděle 4.9.

• ráno se vyjede kolem 9 hod z Chrudimi (přijedu k vám do Chrudimi už v sobotu večer a přespím u vás)
• cíl Scharding v Rakousku, 12 km jižně od Pasova, městečko u Innu, odkaz na trasu autem zde, příp. odkaz https://mapy.cz/s/bohedezucu
• kolem 13,30 příjezd do ubytování zde (dřívější příjezd domluven), cena asi 1900 Kč, přízemí, předběžně zamluveno, rezervaci lze zrušit do půlnoci 2. 9. 2022
• zde vyložíme věci a tebe a pojedu autem do St. Poltenu, cíle naší cesty (je v mapě na odkazu výše), cesta 200 km, cca 2 hod
• zpátky se vrátím vlakem s jedním přestupem z St. Poltenu do Schardingu, trvá to cca 2 hoďky, nejpozději v osm nebo v devět večer jsem zpátky, dáme pivko a hurá na kutě

Pondělí 5.9

• ze Scharding podél Innu až do Pasova a pak po proudu dolů až do Inzellu, cca 60 km, odkaz na mapku zde nebo celý odkaz https://mapy.cz/s/nalatulubu
• zde je předběžně zamluvené toto ubytování, Gasthof Zum heiligen Nikolaus, docela si to chválí, cena celkem 1943 Kč včetně snídaně, je tam i hospoda, takže večer večeře, opět lze zrušit, až do 5. 9. 2022
• je to kousek od vyhlášeného dvojitého meandru

Úterý 6.9

• etapa, kde je na cca 45. km Linec. Otázka, jestli spát před Lincem, tj. na cca 40. km, příp. až za ním (65+ km)
• našel jsem třeba toto ubytování v Mauthausen (není zatím zamluveno) – jestli ti ten název něco připomíná, tak je to ten koncentrační tábor, cena 1914 Kč, snídaně v ceně, královská etapa 74 km

Středa 7.9.

• odpočinková etapa, 48 km, ubytování na hezkém místě ve Willersbachu, zde, apartmán velký, zahrada, sauna, cena 1610 Kč (ještě nezamluveno), lze zrušit do 30. srpna

Čtvrtek 8.9.

• poslední etapa, cíl v St. Polten, délka 61 km, (mapka celé cyklotrasy zde, příp. odkaz https://mapy.cz/s/cosekezoma), naložení do auta a odjezd směr Chrudim (cca 4 hodiny, 336 km), mapka celé trasy autem zde, příp. odkaz https://mapy.cz/s/netugucebu
• pokud by se jelo tvým autem, tak jsi ve čtvrtek večer doma
• já bych v takovém případě s dovolením přespal u vás a ráno v pátek na kole vyrazil do Prahy

Shrnuto

• 4 dny na kole
• 243 km
• spaní v penzionech (ušetříme tím dost věcí, které bychom jinak museli tahat s sebou; spaní ve stanu si můžeme vyzkoušet někde u nás)
• cena za ubytování cca 4000 Kč za jednoho na 4 noci
• cca 800 km autem

---

A je to tady

Neděle 4. 9. 22

Vyrazili jsme z Chrudimi něco málo po 8. hodině ráno. Náš cíl bylo dorazit do Schärdinku pokud možno do 14 hodin. Tam vyložit kola a mě a Jirka by potom pokračoval do cílového bodu St.Pöltenu, kde nechá auto a kolem 16 h bylo spojení na vlak zpátky na start v Schärdinku.

Do Schärdinku jsme sice dorazili v 13,30, ale Jirka v St.Pöltenu horko těžko hledal místo na zaparkování auta. Nakonec našel v St.Pöltenu místečko cca 0,5 km od nádraží a nestihl zpáteční vlak do Schärdinku v 16,00 h, tak jel dalším až v 18,00 h. Do Schärdinku do ubytování dorazil asi ve 20,30 h.

Já si mezitím prošel nábřeží, obdivoval malebné prostředí a divil se, jak voda dokáže vystoupat do ohromné výšky. Na budovách totiž byly vyznačeny metry s jednotlivými letopočty, ve kterých docházelo k záplavám.

---

Promenáda pokračuje vyhlídkou na zámek Neuhaus am Inn.

---

---

---

Registraci v ubytování musel provést také Jirka, protože to bylo objednáno na jeho jméno a jeho doklady. Jenomže i když systém moje doklady v denním světle systém pomocí naskenování v telefonu přijal, Jirkova občanka byla za světla lampičky nečitelná a strávili jsme další hodinu několikerými pokusy s nasvícením, aby bylo možné se do systému ubytování přihlásit. Pan/í majitel/ka nebyl/a přítomen a tak nevím, co by člověk dělal, kdyby nevlastnil „ chytrý“ telefon a dostatečně silnou svítilnu. Naštěstí Jirka je outdoorový člověk a vybaven oslňujícím světlem jsme nakonec doklady telefonem do systému dostali.

Nezbytný Zuzčin řízek byl odměnou za celý den.

---

Pondělí 5. 9. 2022

1. Etapa – ze Scharding podél Innu až do Pasova a pak po proudu Dunaje dolů až do Inzellu, 63 km

Ráno jsme cestu začali prohlídkou centra Schärdinku. Malebná zástavba v centru města připomíná u nás v Čechách město Telč.

---

---

Za Schärdinkem nás už čekala cyklostezka podél řeky Inn. Místy šotolina, ale vesměs asfaltový povrch. Když jsme najížděli na šotolinu, hned jsem zneklidněl, abych po tomto povrchu byl schopen ujet těch dnešních 60 km a navíc cyklostezka začínala schody, kde se musela kola přenést. Prvotní obavy rychle zmizely a vystřídaly je nádherné pohledy na romantické hrady a zámky, postavené na skalnatých kopcích podél toku.

Zámek Schloss Neuburg am Inn.

---

---

---

---

Voda v Innu byla bahnitá a proudila pomalinku.

Následoval Passov. Passov je nádherné starobylé město s opevněními, hrady, a basilikami, které harmonicky lemují průjezd města na kole.

Kouzelné jsou i přístavy kotvící několika set metrů dlouhé výletní lodě společně i s ohromným nákladními šífy. Tyto obří lodě za sebou zanechávaly peřeje s bílými čepicemi.

---

Prokličkovali  jsme centrum a napojili se tak na cyklostezku podél Dunaje, ten je o mnoho tmavší jak Inn. Obě řeky se sbíhají v Passově a při soutoku je vidět rozdíl barev obou veletoků, podobně jako v Hradci Králové soutok Orlice a Labe. Tady však je zvláštní,  že barvu Dunaje udává spíš Inn, tedy dál už jen voda hnědé barvy.

Další část cyklostezky už  je jen asfaltová,  takže se jelo velmi dobře.

Odpoledne, kolem 3. hodiny jsme se cestou v hospůdce naobědvali a další polovina trasy utíkala o to lépe. Jirka se ještě stačil na kratičké zastávce smočit v Dunaji.

Zajímavá byla také zastávka u plavební komory, kam se zrovna blížil ohromný kolos výletní lodě. Plavidlo se přibližovalo velmi, velmi pomalu.

Brzo nám bylo jasné, proč. Mezi plavidlem a stěnami plavební komory zbývala jen několik desítek centimetrů úzká štěrbina.

Uvítali jsme čas oddechu, ale přeci jenom jsme byli ještě daleko od cíle.

---

---

Dál jsme pokračovali asi ještě 4 km do ubytování pro cyklisty, kde naštěstí je i restaurace.

Nebylo třeba tedy uplatnit záložní plán, tedy po ubytování se vrátit k restauraci Gasthof Schlögen na meandru.

---

Ubytování pro cyklisty mě v první chvíli trochu vylekalo společnými sprchami a záchody, ke kterým se scházelo po schodech, kde bylo ubytování.  Ale o to příjemnější bylo překvapení, že  pokoje měly vlastní koupelnu a záchod a zmíněné toalety sloužily lidem ubytovaných v kempu.

---

Úterý 6. 9. 2022

2. Etapa z Inzellu do Mauthasenu

Čekala nás „ Královská etapa“ původně plánovaná na 74 km. Po snídani jsme sbalili věci a snesli do kolárny. Protože chodím pomalu a tím více po schodech, pouštěl jsem před sebe na schodech ostatní cyklisty, kteří se houfně stěhovali směrem ke kolům. Oslovil mě chlapík a zabředli jsme mou chabou angličtinou do zdvořilostního hovoru. Celkem jsem si oddychl, že jsem zvládl rozhovor v angličtině a že se tedy loučíme.

Dole v kolárně, kde se všichni balili na další svoje cesty, ale chlapík zpozoroval, že nejedu sám a jal se povídat znovu. Jirka, zkušený v anglické komunikaci znovu odpovídal, kam a odkud jedeme atd.

Chlapík ale chtěl vědět víc a začal vyzvídat, co se mi stalo. Na tyto otázky jsem velmi vysazený, protože podle mého, do toho nikomu nic není a když, je to to poslední, o čem bych se chtěl bavit. Okamžitě jsem vrhl nepříjemný pohled a říkám slušně, že to není důležité, co mi je, a že o tom nebudeme mluvit. A od tohoto pána jsem se odvrátil. On však s Jirkou mluvil dál. Já odešel a balil si své věci.

Když jsme vyrazili, tento pán se ale k nám připojil. Říkám si: „ Tak a je to, teď s námi pojede až do Linzu“ a protože Jirka zdvořilostně udržoval konverzaci, přidal jsem na tempu, abych částečně dal najevo, že jeho přítomnost mi je protivná. Po kilometru se konečně odpoutal a Jirka mi říká: „ Máš se prej pomodlit“. Teď mi bylo jasné, o co šlo. Já vím, že to nemyslel pán špatně, spíše naopak. V první chvíli člověk reaguje pod emocí špatného zaškatulkování. Chlapíka jsme pak potkali před Linzem ještě jednou a znovu na nás vehementně mával. Já se tedy musím přiznat, že jsem byl rád, že jsme se dál pak už nepotkali. Chápu jeho počínání, ale tohle setkání mi nebylo dvakrát příjemné, snad pro tu horlivost.

Jedeme dál a najednou Jirka řve: „ HONZO STŮJ!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!“

Prudce brzdím v domnění, že mi praskla guma, uvolnilo se kolo, či kdo ví co….

PŘEDE MNOU SE PLAZIL HAD. Byla to užovka stromová. Přejet ji, Jirka se mnou do konce cesty nepromluví, tím se si jist.

Kobylku jsme vyfotili, užovku stromovou, nejvzácnějšího hada v Čechách, jak jsem se dozvěděl, ne.

---

Dál jsme potkávali spoustu přejetých tělíček slimáků, ale i žáby. To bylo něco na Jirku. Učí na fakultě ochrany přírody a příroda je jeho druhý domov. Však taky každou chvíli zastavoval a pořizoval fotky lokalit rozmanité přírodní diverzity, prý pro inspiraci pro rezervaci při fakultě.

Haha, to jistě!!

 Jirka vypil dvakrát více tekutin (piva)jak já, takže, když byl příjem, musel být i výdej :-))))))))))))))

Další zastávkou bylo tzv. muzeum ryb. To si Jirka nemohl nechat ujít. Jiřík je velmi, velmi, velmi, velmi, velmi vášnivej rybář. Pro mojí ségru, jeho ženu, však tato záliba užitek neskýtá, protože vše co chytí, pouští zpátky do vody :-))).

Mne spíš upoutal dřevěný prám. Na hrady, na lodě a na vodu vůbec jsem zas ujetej já.

---

A přiznám se, teď jsem zase potřeboval kvůli tekutinám zastávku já :-)))))).

---

Po zastávce na oběd jsme se přibližovali k Linzi. Jelo se po stezce vedoucí těsně vedle frekventované silnice. Při jízdě si nebylo možné pro hluk projíždějících vozidel a nutnosti jet za sebou povídat a navíc počet protijedoucích cyklistů stále přibýval. Teprve v Linzi jsem si všiml, že jsem si nezapnul po obědě tachometr na mobilní aplikaci, takže jsem ztratil přehled, kolik nám ještě zbývá kilometrů do Mauthausenu. Nevadí, aspoň se nemusím stresovat.

Linz je moderní město protkané cyklostezkami, kde je aktivita cyklistů poměrně značná. A není se čemu divit. Postavené cyklostezky poskytují cyklistům skutečný komfort při přesouvání z jednoho místa na druhé třeba za prací, při výletech kolem Dunaje, při sportovní aktivitě nebo při relaxaci a odpočinku. Však také bylo i několik stezek, kudy to vzít dál.

Stezky jsou různě značené. Některé jsou pro kola a bruslaře, jiné čistě pro kola a jiné, většinou nejblíž pobřeží Dunaje a výletním lodím jsou jen pěší. Ty byly označeny hezounkými tabulkami zakazující vlastně všechno včetně automobilů – možná veteránů :-)))

Následující odpočinková zastávka byla důležitá.

Proč?

Nejen kvůli odpočinku a nezbytným úkonům, však pod mostem se to přímo nabízí a nebyli jsme prvními, kdo toho využil, to bylo zřejmé na první bližší pohled.

Také kvůli doplnění energie z Jirkova zázračného regeneračního nápoje, který skutečně obnovil síly. Připadal jsem si jak Asterix, co vypil zázračný elixír. Ale to hlavní, proč si tuto zastávku tak pamatuju, byla věc, kterou mi Jirka prozradil až později. :-)))

---

Z Lince do Mauthausenu už to bylo nějakých slabých 20 km, nebo alespoň jsem si to myslel. Jeli jsme plni sil z regeneračního elixíru a já si pochvaloval, jak to je skutečně zázračné. Nicméně hodinky už ukazovaly 17,20 a věděli jsme, že se musíme dostat k přívozu. Lehce jsem znervózněl, protože na přívozu včera měli provozní dobu jen do 17 h. Jirka mě uklidňoval, že budou mít provoz určitě do 18,00 nebo min. do 17,30. Raději ale vyrazil na před, aby na nás když tak ještě počkali.

Po 10 minutách mi jel naproti, aby mě uklidnil, že mají provoz skutečně do 18 h a že to v pohodě stíháme, protože to už bylo sotva kilometr.

Po nalodění na přívoz byl konečně chvilku klid. Jirka se ke mně naklonil a povídá: „ Honzo, vím, že psychika je pěkná svině, proto ti to říkám až teď. U toho mostu, jak jsme pili ten regenerační elixír, jsem zjistil, že jsem se malinko přepočítal v kilometrech, které jsme měli ještě před sebou, a že vlastně dneska ujedeme nejméně 80 km, proto ten elixír a proto jsem ti to raději neřekl už u toho mostu, kdy jsem to zjistil. Teď už jsme v Mauthausenu, takže nám zbývá už jen pár kilometrů, abychom našli ubytování a bankomat, protože tam chtějí jen hotovost.“

Koukal jsem, že jsem to byl schopen ujet v pohodě. Ze srandy jsem se koukl do monitorovací aplikace „pomáhej pohybem“ a i ta zpětně dopočítala kilometry, za které byla vypnutá. Na display se objevila číslice 81 km a nějaké drobné.

Chvíli jsme hledali bankomat a ubytování a dorazili do cíle. „Královská etapa“ byla za námi.

---

Ubytování v Mauthausenu bylo báječné a při večeři nám paní domácí kromě jídelního lístku přinesla svůj mobilní telefon a načetla si v překladači češtinu. To jen proto, že nevěděla, jak nám nabídnout jelení ragú s brusinkami, které měla už jako hotovku. Vůbec nebylo o čem rozmýšlet. Okamžitě jsme kývli 🙂

Královská 2. etapa z Inzellu do Mauthausenu byla tedy 82 km.

---

Středa  7. 9. 2022

3. Etapa z Mauthausenu do Ybbsu – 55 km

Ráno jsme nemuseli až tak spěchat, protože před námi byla více méně odpočinková etapa. Po snídani jsme vyrazili až tak kolem 10,00 hod.

Jeli jsme v pohodě, ale včerejší trasa se už začala projevovat a já už raději zvolil vysoký stupeň dopomoci.

Projížděli jsme kolem plechové štiky a to se nemohlo obejít bez památeční fotografie vášnivého rybáře, jak tentokrát štika neskončí v útrobách lovce, ale naopak lovec v útrobách ryby 🙂

Kolem právě projela dvojice cyklistů v růžových bundách. Měl jsem za to, že to byly slečny a tak jsem tomu dál nevěnoval pozornost, ale asi opravdu vidím blbě na dálku, protože jsem se otočil na Jirku a koukám na jeho překvapivý a společně znechucený a zklamaný výraz, jak kroutí hlavou. Pak mi sdělil, co je příčinou.

Povídá: „ Tomu nerozumím…, já tomu nerozumím…, tak slečna veze celou bagáž na kole v taškách a na zádech s baťohem..  a jede na normálním kole a její kluk jede na elektrokole a neveze nic.. to nechápu..“

Povídám:: „ to byly asi obě dvě slečny, když měly takový růžový bundičky, ne?

Jirka trval na svém: „ Já tomu nerozumím“

Jeho nechápavý výraz z tohoto drobného nedorozumění mě donutil k řehtání a musel jsem na chvíli zastavit. Připomněl mi totiž výraz udiveného desátníka O’Reillyho alias „Radara“ v seriálu M⁕A⁕S⁕H..

Za to Jirka neváhal a mě, jak se svíjím smíchy, zvěčnil.

---

Dali jsme si po chvíli další zastávku na pivo a po dalším kuse ujeté cesty se těšili na oběd.

Zastavili u vyhlídnuté restaurace na oběd. Po zamčení kol jsme kola za pár minut znova odemkli, protože restaurace zrovna dnes měla výjimečně zavřeno a tak nezbývalo, než jet dál.

Cestou jsem si vzpomněl, že Pepík, můj brácha chtěl poslat nějaká selfíčka, tak jsme se dlouho aranžovali, fotili se několikrát, aby to vyšlo, protože jsme věděli, že určitě přijde komentář od vtipného Pepe, a poslali.

A skutečně, netrvalo dlouho a reakce přišla:

 „ No, vypadáte spokojeně…jen nám, dědoušci, trochu šedivíte“ :-)))

————————————–

„Ten má co povídat, děd Vševěd“, okamžitě kontroval Jirka.

A má pravdu, co říkáš bělovlasý Pepku? :-)))

---

Poobědvali jsme v kiosku na cyklostezce. Tam byl zajímavý zážitek s malou holčičkou, která byla vnučkou paní hostinské. Asi 4 – 5 letá holčička byla bezprostřední a s každým si povídala, co na tom, že šlo o úplně cizí lidi, kteří se zastavili na jídlo nebo pití. Ke každému si nezávazně sedla a začala rozmlouvat (německy). V bistru zrovna seděli i cizinci mluvící anglicky se svojí dcerou zhruba ve stejném věku jako tato blonďatá treperenda. Holkám vůbec nevadilo, že jedna mluví německy a druhá anglicky, prostě si rozuměly. :-))

Cesta znovu nabyla hezké krajiny kolem břehů Dunaje s romantickými stavbami, přístavy jak u moře a loděmi a přírodou kolem.

---

---

---

Pokus Jirky umělecky ztvárnit všudy přítomné netykavky žláznaté. Ty byly všude a zřídka šlo o květenu menší než 2 metry. Průměr jejich stonku dosahoval až 3 cm.

---

Nakonec jsme se i vykoupali a osvěžili. Mě teda pak byla pěkná zimaJ

Musím přiznat, že dno Dunaje je pěkně klouzavý a já se svou rovnováhou měl co dělat, abych popadl dech v tý studený vodě. Naštěstí nezveřejňuji video, které dokumentuje mé marné snahy postavit se a popadnout dech. 🙂

---

Naše poslední ubytování tvořil penzionek, který byl součástí obchůdku s pečivem a možná se i tam pečivo přímo peklo. To bylo příjemné a těšili jsme se na obzvláště vypečené ranní houstičky. Však také na snídani jsme už mohli v 5 ráno. Jirka prohlásil, že to je něco pro mne, protože jsem vždycky stával o hodinu dřív, než Jirka, abych se stačil rozhýbat.

Menší vadu, ale toto ubytování skýtalo v tom, že paní majitelka neuměla ani slovo anglicky a my zase neuměli německy. A druhou vadou, ale to je jen drobný detail, bylo také to, že vše obstarávala paní sama. Provoz prodejny i provoz penzionku, takže, když jsme druhý den chtěli vyrazit co nejdřív, abychom moc nezmokli, museli jsme čekat, až v krámku nikdo nebude a paní nám bude moci otevřít garáž.

---

Středa  7. 9. 2022

4. etapa z Ybbsu do St. Pöltenu – 55 km

Na snídani jsme v 5 hodin nešli. Ale 7. hodina byla dobrá. Chtěli jsme vyrazit co nejdřív, protože celý týden hlásili, že od čtvrtka bude v Rakousku v oblasti Ybbsu a dál na východ trvale pršet. Posnídali jsme pečivo, které ale bylo zabalené v igelitových sáčcích, takže nešlo o pečivo vytažené z trouby. Říct si o jedno kafe a jeden čaj pro oba, bylo překvapivě složité. Byl to impulz pro Jirku, že prý se bude zdokonalovat v Němčině. Vysvětlit paní, že potřebujeme otevřít garáž, to asi pochopila, ale jak jsem zmínil, nemohla se hnout z krámku pro neustále přicházející zákazníky. Když jsme se tak rychle sbalili a chtěli získat náskok před deštěm, nervózně jsme stepovali před zavřenou garáží. Po 20 minutách paní přihopsala a lehce se dotkla čudlíku na vratech a my se dostali ke kolům. To jsou drobné chvíle, kdy se vyplatí rozumět německy, mohla nám to jednoduše říct, že je potřeba zmáčknout čudlík na vratech.

Vyrazili jsme a jeli poměrně svižně. Obloha nad námi byla oblačná, za námi černo. Navíc se zvedal vítr. Ten ale kupodivu foukal nám do zad, takže jsme si libovali, jak to pěkně jede.

Ujeli jsme černotě a zdálo se, že i nadobro dešti. Začalo prosvítávat slunce a dokonce se zdálo, že je jasno. To bylo ale skutečně jen nad námi a dočasně před námi.

---

Dojeli jsme do Melku, což bylo poslední místo podél Dunaje. Dali jsme si v restauraci na pobřeží kafe se zákuskem a provedli poslední foto u Dunaje s loděmi. Kolem korzující důchodci, když viděli, jak se zase aranžujeme před foťákem nastaveným na samospoušť, se nám ochotně nabídli, že nás vyblejsknou.

Tady konečně Jirka mohl říct „Jsem čahoun“. :-)))

Skutečně se zdálo, že jsme dešti ujeli a že bude hezky.

Melk nás přivítal nádherným klášterem. Ten se impozantně vyvyšuje na kopci a překvapivě zasahuje svou rozlohou až do hlubokého centra města.

---

I v centru Melku jsou vidět stále hradby tohoto rozlehlého benediktinského kláštera.

---

Dál jsme pokračovali už jen silnicemi mezi poli porostlými dýněmi a vesnicemi nesoucími v názvu … „dorf“.

Projížděli obcemi Prinzersdorf, Poppendorf, Pummersdorf, ale v okolí jsou i další „dorfové“ – Gerersdorf, Watzelsdorf, Wernersdorf, Waitzendorf, Witzendorf, Diendorf, Ragelsdorf, Ritzersdorf, Ebersdorf, Rehhersdorf, Altmensdorf …

a dost už s dorfem..

---

Do St. Pöltenu jsme dorazili asi tak kolem 14 hodiny a u auta ve 14,10h. A proč si to tak pamatuju?

Protože ve 14, 15 začalo z lehounka pršet a než jsme naložili kola, rozpršelo se pořádně a déšť se nás držel až do Chrudimi.

---

A proč vlastně chrobák roháč na tripu?…

Nepřipomíná vám to něco?

A Dunaj pokračuje na Slovensko (brouk je slovensky chrobák).

Tam třeba příště :-))

Touto cestou chci moc, moc, moc poděkovat všem, co mi přispěli na koupi tohoto kola a vyjádřit, že jejich vynaložené finanční prostředky mi umožnili najít cestu v boji proti mému handicapu!!!

Moc si toho vážím!!!

Díky, díky, díky!